Evropský koprodukční snímek Mizející vlny je pro českého diváka celkem netradiční požitek. Neobvyklé je už samotné žánrové označení filmu – erotická sci-fi romance.
Děj se točí okolo mladého informatika Lucase (Marius Jampolskis), který se dobrovolně zúčastní mezinárodního lékařského experimentu a odhalí možná víc, než by se mu samotnému líbilo. Setká se s mladou dívkou Aurorou, kterou hraje mámivá Jurga Jutaite. Právě jejich společné scény táhnou film kupředu a všechno ostatní tak trochu "překáží". Ze začátku na nás vykukuje spousta zajímavých záhad a tajemných postav, ale většina z obojího je zoufale nevyužitá. Nejvíc prostoru je věnováno zejména hlavní dvojici.
I přes žánrové zařazení filmu distribucí za erotickou sci-fi romanci musím zdůraznit následující: Mizející vlny nejsou porno (má omluva všem, kdo doufali). Dílo režisérky Kristiny Buožytė je naopak spíš stydlivé, snaží se vnímat kouzlo nahého těla a zobrazuje ho umělecky, tvořivě, s důrazem na atmosféru. Nahotu režisérka nepředkládá jen z jednoho úhlu pohledu, ale od začátku filmu se postupně její scény mění. Zprvu je z plátna cítít především touha smíchaná s láskou a něhou. Ke konci už hlavně závislost a zoufalství. Za vrchol této proměny považuji úprk naháčů temnou krajinou. Ačkoliv je tato scéna na první pohled úsměvná, režisérka ji zkušeně prodlužuje tak, aby divák přivykl obrazu a vtip nahradilo něco mnohem hlubšího.
Ale zpátky k samotnému filmu. Mizející vlny jsou sci-fi. Není to sice Iron Man, nebo Atlas Mraků, ale přesto spatříte slušný počet zvláštních vizuálních efektů. K těm se navíc přidávají umně zpracované kulisy, jako například bílá výzkumná místnost s plasticky modelovanými stěnami, chatka z rozcuchaného dřeva, či speciální “neuročapka”. Díky tomu má film velmi autentickou atmosféru. Když budete brát Mizející vlny s trochou nadsázky a popustíte uzdu fantazii, odmění se vám sugestivním příběhem o lidské přirozenosti.
Ačkoliv se může zdát, že Mizející vlny jsou jen obyčejná romance okořeněná o trochu té nahoty, není tomu tak. Osobně bych je totiž řadil spíš k dramatu, které hodně silně zobrazuje životní tragédii člověka se všemi důsledky a deformacemi. Na jednu stranu šokuje zaslepenou posedlostí, na straně druhé dává naději na vykoupení. A právě tato naděje, realitou cupovaná na kousky, vede k zamyšlení. Každý člověk tajně doufá ve spásu.
Mizející vlny
Litva: Aurora
EN název: Vanishing Waves
CZ název: Aurora (festivalový název)
Thriller / Romantický / Sci-Fi
Litva / Francie / Belgie, 2012, 120 min
Režie: Kristina Buozyte
Hrají: Brice Fournier, Marius Jampolskis, Frédéric Andrau, Gabija Jaraminaite, Maciej Marczewski